2. Stopy divoce žijících zvířat

• pravěký člověk = lovec, dokonalá znalost zvyků zvěře a také anatomické stavby živočichů, které lovil, aby ji mohl rozpoznat, vystopovat a ulovit. Musel to být člověk neobyčejně vynalézavý, aby dokázal ulovit živočichy velikosti medvěda nebo mamuta primitivními nástroji. (jámy, pasti – srázy skal, propasti…)
• středověk
  • jeden z hlavních oborů myslivecké praxe
  • k určení druhu zvěře, jeho pohlaví, zdravotního stavu, přibližné hmotnosti, věku
  • k určení jelena potřeboval znát 72 znaků
  • použití: parforsní hony, štvanice
  • Většinou cenné dědictví předávané z otce na syna, zaručovalo stálost zaměstnání u panstva a stálý příjem (dnes indiáni).

• vede ke znalosti biologie zvěře (zvyky, návyky), jejího životního prostředí
• podklad pro vědecký výzkum, statistiku, lovectví
• spočívá v hledání = stopování nejrozmanitějších známek po zvěři způsobených jejich životními projevy

• viditelný otisk chodidla, části chodidla nebo prstů, který za sebou živočich zanechává při pohybu na měkčím podkladu
• otisky tvoří tzv. stopní dráhu, doplněnou pobytovými a pohybovými znameními (např. trus, rez)

• Opakované používání stopních drah zvěří
  • spárkatá zvěř = OCHOZ
  • zajícovití = PRTĚ, PĚŠINKY
  • šelmy = SPÁDY
  • pernatá = STOPNÍK

Šlápotová znamení

• jednotlivé šlépěje (šlápoty), otisky zanechané chodidly v půdě nebo ve sněhu
  • spárkatá zvěř – spárky (kopýtka), někdy paspárky (vždy černá zvěř)
  • srstnatá zvěř – tlapy a tlapky, prsty (bez) s drápy
  • pernatá zvěř – prsty, drápy, kožovité lemy, plovací blány

 

Využití znalostí

• určení pohlaví zvěře – samec x samice
• stáří zvěře – mladý, dospělý, starý kus
• zdravotní stav – březost, poranění, zažívací potíže, parazité, choroby
• přibližná hmotnost zvěře
• počet kusů, které tudy prošly
• přibližný čas, kdy se tu zvěř pohybovala
• rychlost pohybu a směr pohybu
• dramatická příhoda – souboj soků, útok na kořist …

Pobytová znamení

• příbytky – hnízda (větve stromů, keřů, stébla trav)
  • veverka: letní – odpočinek, jednoduchá, na koncích větví stromů a zimní – výchova mláďat; výstelka – dlouhé, úzké proužky lýka, suchá tráva, 1 – 2 vchody do hnízd, využití i dutin stromů, umístění: ve vidlici u kmene stromu nebo konce větví
  • káně lesní: vodorovná větev, u kmene stromu, 10–20 m nad zemí; silné větve, větvičky, mech, listí, zvířecí srst; používáno více let
  • vrána obecná: žije samostatně x havran v koloniích; velmi dobře skryté hnízdo, těžce objevitelé, vidlice vrcholových větví, 10–20 m nad zemí
  • holubi: ledabylé řídké hnízdo, větvičky křížem krážem poskládané; nevystýlané, 5 – 20 m nad zemí, (hrdlička: prosvítají vejce)
  • hryzec vodní: hnízda kulovitá v rákosu; nory – úkryt, zásoby, odpočinek
    moudivláček lužní: nejdokonalejší hnízdo – stébla trav, rostlinné chmýří; na konci větví vrbin nad vodou
    čáp bílý: největší hnízdo, stromy, komíny, využití více let, vždy opravováno
     
• příbytky – dutiny stromů
  • pasivní doupníci – sovy – hnízdo nebudují, vyhledávají dutiny, dno: tlející zbytky dřeva
  • aktivní doupníci – datlovití – vletový otvor budují hladký, bez třísek, kruhovitého tvaru
    • největší dutiny tesá datel černý
    • každý rok nová hnízda
       
• příbytky – skály  
  • výr: pod římsami skal, jeskyně; hnízdo nestaví – holá zem pokrytá peřím, jehličím
  • supi, orli, sokolovití – nepřístupná místa, pod převisy skal
     
• příbytky – pozemní příbytky    
  • zajíc, spárkatá: krytá místa přirozeného charakteru – lože
  • hrabaví – hnízda na zemi, jednoduchá (bažant, koroptev, tetřev, tetřívek …); koroptví dýchánky; tetřívek normálně hřaduje, při třeskutém mrazu a hlubokém sněhu se zavrtá do sněhu a vchod za sebou zahrabe
     
• příbytky – příbytky na vodě, pod vodou, u vody
  • vydra říční: vchod do nory pod vodou, šikmo vzhůru do břehu, ∅ 25 cm
  • ondatra: vyhrabává pobřežní noru nebo mělčina rybníků, mezi rákosem hrady z rostlin, které překusuje pod vodou, hrady až 170 cm vysoké, 1 m nad hladinou, vchod (2x) pod hladinou i jako zásobárna potravy, ∅ 10–15 cm vchod
  • bobr: vyhrabává noru ve vysokém břehu = kotel, vchod (2–4) pod vodou uprostřed mělkých vod stavby z oloupaných větví a bahna = hrady; bobří hráze – přehlodání stromů při jejich patě – padají přes sebe – přehrážky = účel – zábrana rychlého odtoku při poklesu vody
  • potápka roháč: hnízdo typicky na vodě z tlejících zbytků vodních rostlin, přichycení k rákosovým stéblům, jiným vodním rostlinám, možnost odpoutání hnízda – plave volně po vodní hladině
  • labuť, husa, lyska: hnízdo u vody, mělčina, porosty pobřežní vegetace
  • kachny plovavé: hnízdo v porostech pobřežní vegetace (ostřice, byliny), dutiny stromů, ostrůvky, i dál od vody – louky, klest
  • kachny potápivé: okrajové porosty vod, ostrůvky, plovoucí bažiny
     

• příbytky – podzemní příbytky
  • vydra, bobr, ondatra, hryzec vodní viz. výše
• nora
  • liška (zbytky kořisti před norou); jezevec (vyjezděná nora, pořádek); králík (žije v koloniích, suché písčité svahy)
  • vlha pestrá, břehule říční, ledňáček (v době hnízdění žije v koloniích; hnízdo pod zemí – spraše – hlinité a písčité břehy; noru vyhrabávají zobákem a stojáčky; vajíčka kladou na holou zem; později pod mláďaty zbytky potravy)

 

Sociální zařízení

Místa, kde zvěř pečuje o svou hygienu.

• popeliště: prachová či písková lázeň hlavně u hrabavých; popelení typické hlavně u hrabavých
• kaliště: jelen, divočák – bahnitá lázeň pro zbavení se parazitů, staré srsti
• drbiště:
  • drbací stromy – po bahnité lázni se zvěř (jelen, divočák) tře o kůru stromů; stromy s hrubší kůrou (upřednostní vtroušenou BO)
  • malovánky – následek drbání o stromy – jelen do výšky 2 m, divočák do výšky 1 m
• hladina rybníka: kachny – koupání, ždímání peří, promaštění tukem z kostrční žlázy
• mraveniště: sojka – potírání peří kyselinou mravenčí proti parazitům; chytá a rozmačká mravence v zobáku

Pobytová znamení pachová

• říje – charakteristický pach jelen, daněk, muflon = PRK
• rozeznatelné čichem – liška, jelen, divočák, tchoř
• značení teritoria – umístění pachových žláz na těle zvěře + charakteristický název (čelní žlázy, patní – srnec, mezi prsty – liška, fialka, fíky)

 

Pobytová znamení zvuková

• říje – vysoká (troubení), srnčí (pískání srny, supění srnce), daňčí (rochání)
• tok – tetřev (klepání (pukání), trylek, výlusk, broušení); tetřívek (zaškrtnutí, pšoukání, bublání)
• zrazená zvěř –srnec (bekání)
• hlas kořisti, poraněná zvěř – vřeštění u zajíce
• obhajoba teritoria – kodrcání, čiříkání
   

Pobytová znamení optická

• hrabánky – značení teritoria srnčí zvěří
• buchtování (rytí) – známky po hledání potravy černou zvěří
• vytloukání (vystruhování) – zbavování se lýčí z paroží o větvičky stromů
• nebeská znamení – parožím způsobené známky pohybu a pobytu jelena (nad zemí = zalomené větve, obrácené větve a větvičky, oděrky dřevin)
• loupání – letní = vegetační doba, kůra v pruzích (vysoká, daňčí, mufloní)
• ohryz – zimní
• okus – spárkatá

 

Stopy po konzumaci rostlinné potravy

• hlodavci + zajícovití: ukouslá plocha je hladká, jako po noži, zůstává úzký neohlodaný proužek kůry v rýze mezi řezáky i v rýze po vroubku na řezácích; vzniká dojem, že kůru ohryzal savec se 4 řezáky. 
• bobr evropský: rostliny, kůra stromů (v zimě jen kůra stromů); přehryzání stromů = bobří hráze, ∅ stromů 40–50 cm, otisk zubů; požerek tvaru přesýpacích hodin, požerek ve výšce 50 cm

• hryzec vodní: ohlodává kůru kořenů, často kořeny přehlodá – vývrat stromku; neumí šplhat, požerky do 20 cm od země; kmen ohlodán po obvodu až na dřevo
• norník rudý: umí šplhat až do přeslenů větví, které ohlodá na dřevo, otisk zubů
   
• loupání: loupání kůry – jelen, daněk, muflon
  • zimní (ohryz) – neproudí míza, kůra se nedá odtrhnout v pásech
  • letní – během vegetačního období, kůra loupána v pásech
  • řezáky ve spodní čelisti je nahryznuta kůra, uchopí a utrhnou; nedostatek Ca, P
  • ohryz kořenových náběhů – hlavně zvěř mufloní
     
• okus: jelenovití, zajícovití
  • okus pupenů (terminálních, bočních) jehlič. a listnatých stromů
  • okus mladých výhonků
  • pravidelný okus stromků = zakrnělý tvar

• různé způsoby konzumace šišek  
  • veverka: šupiny odtrhne, na špičce zachovány, ohlodaná šiška chlupatá, ježatá
  • norníci, myšice: šupiny překousány, na špičce zachovány, stvol hladký
  • křivka: šupiny přeštípne zobákem podélně (rozkrojí)
  • datlovití: otvory ve stromech, třískovité; jadérko vyklovnou zpod šupiny

• konzumace oříšků
  • veverka: na špičce vyhlodá díru, zaklesne spodní řezáky, přední zapře o skořápku; potravu zahrabává do země, často ji nenajde – přirozená obnova
  • hraboši a myši: na tupém konci otvor, řezáky dolní čelisti vsune do otvoru
  • ptáci: rozklování skořápky, vybírají jádro zobákem  
  • datlovití: zasadí ořech do štěrbiny stromu a zpracují ho = kovárny; nový ořech přidrží mezi hrudí a stromem než vyhodí starý ořech
     
• konzumace řepy:
  • jelen: jen nadzemní část těsně pod listy; mladou vytáhne celou
  • zajíc: viz. výše
  • černá zvěř: vyrývání potravy (řepa, červi, myši, houby, bukvice, žaludy)
  • hraboš: ohlodá podzemní část

 

Stopy po konzumaci živočišné potravy

• ondatra: převažuje rostlinná potrava; masitá – loví raky, škeble rybniční (otevření páčivým pohybem řezáky)
• vydra: loví ryby, načíná od hlavy, na kameni, břehu zanechává ocas nebo velké kosti
• šelmy při lovu ptáků: pera z ocasu a křídel překousána, roztřepená horní část ostnu, dolní část ostnu zůstane v kůži kořisti
• dravci při lovu ptáků: vytrhána všechna velká pera, dolní část lehce nalomená, na ostnu zřetelné rýhy po zobáku

• konzumace vajec a ptačích mláďat:
  • ježek: schopen zahnat dospělce z hnízda; obsah vajec vylíže jazykem velkým otvorem přímo v hnízdě, potřísní okolí
  • šelmy: odnáší vejce v tlamě na skrytá místa (liška vejce rozmáčkne v tlamě a obsah spolkne; kuny, tchoři: zboku vejce zubatý otvor čtvercového tvaru; hranostaj, lasice nakusuje vejce na špičkách)
  • krkavcovití: největší plenitelé, malý otvor zboku i na pólech vejce; do otvoru vsunou horní část zobáku, vypijí; často vejce odnáší na tvrdý podklad (tratě, cesty – hodně skořápek)
     
• lov živé dospělé kořisti:
  • dravci: lov kořisti silnými prsty s drápy - kořist probodnou; úprava kořisti – delší, tužší pera z ocasu a křídel vytrhána; rovněž srst vyškubána – nemohou ji strávit; konzumace od prsních svalů – vyštipují i kousky hřebene prsní kosti; krahujec odnáší kořist na vytypovaná místa × jestřáb nemá vytypovaná místa     
  • ťuhýk: nabodávání kořisti na trny – hmyz, hraboše, myši
  • žluna zelená: vyhrabává mraveniště – chodby

 

Trus

• často prozradí přítomnost živočichů, o jejichž existenci nemáme v honitbě ponětí
• druh zvěře, pohlaví, zdravotní stav
• bobky, hrozny, koláče, stříkance, výpraš, smola (šprk), latríny…
   
• přežvýkavci = trus hojný v přírodě, rostlinná strava je těžce stravitelná, velký odpad, podobný tvar a zbarvení
• šelmy = masitá strava lehce stravitelná, malý odpad, trus málo častý v přírodě vyvýšená místa – pařezy, kameny, seníky – značení teritoria

• zajíc: hnědé, zploštělé kuličky s výraznými pozůstatky rostlinné stravy, ∅ 12 – 18 mm
  • cekotrofie: požírání výměšků slepého střeva, na rozdíl od normálního trusu mají cekotrofy vysoký obsah proteinů, vitamínů a bakterií, které usnadní rozklad celulózy; příznivé ovlivnění odolnosti a výživy Znemožnění cekotrofie = vyšší výskyt kokcidiózy!
• králík: pravidelně kulovitý, tmavšího až černého zbarvení, ∅ do 10 mm; v blízkosti nory = latríny

• vysoká: častý trus na říjištích a ochozech, kudy putují za potravou; jelen: váleček, jeden konec špičatý, druhý vydutý, délka 20–25 mm, ∅ 13–18 mm; laň: váleček, oba konce zašpičatělé,
• daňčí: podoba jelena, černý, bobky po dopadu na zem se oddělují; 10–15 mm délka, ∅ 8–12 mm
• černá: načernalé hrudky nepravidelného tvaru, 10 cm dlouhé, ∅ 7 cm; po delší době rozpad na velké bobky, šednou

• liška: šedý až černý, jeden konec ostrá špička, 5 – 10 cm dlouhý, ∅ 2 – 2,5 cm; stářím šedne, bělá, přítomnost srsti, peří, kostí; koncem léta trus: modrý, červený – borůvky, maliny, jeřabiny
• kuny: černý, nažloutný – vejce, modrý a červený – lesní plody; spirálovitě stočený, jeden konec špičatý, výrazný zápach, 8–10 cm délka, ∅ 1,5 cm
• tchoř, lasice: menší, tenčí, provazcovitě stočený
• jezevec: podoba liščímu trusu, zbytky hmyzu, tendence se rozlamovat; latríny poblíž nory = nezahrabává je

Ptáci

• masožraví:
  • čáp, dravci, racci, sovy; velmi vodnatý, řídký podoba bílých stříkanců (vápno) = stříkance
• býložraví:
  • husa, tetřívek, tetřev, bažant; trus tužší = válečky

• husa: nazelenalý (zelené listy), 4–8 cm délka, ∅ 1 cm bílá špička (kašovitá moč) na konci trusu,
• tetřívek: hnědožlutý, pupeny nebo slupky plodů, rohlíček, 2–4 cm, ∅ 8 mm
• tetřev: zimní – žlutozelený, jehličí; letní – i slupky plodin pod stromy kde nocoval a krmil se, 5–8 cm, ∅ 1 cm
• bažant: zkroucený, bílá špička moči, 2 cm, ∅ 0,5 cm (menší u koroptve)

 

Vývržky

• čáp, volavka, racek, dravci, sovy, ledňáček, lelek, vlha, havran
  • zbytky nestrávené kořisti – peří, kosti, srst, drápy, zobák
  • válečky formované v žaludku
  • pod stromy, na půdách, staré věže
• sovy – zachovalé kosti a lebky
  • výr: největší vývržek, 10 cm, ∅ 4 cm
  • sýček: zbytky hmyzích krovek
• dravci – zachovalé peří a srst, kosti dovedou částečně strávit

 

Otisky – stopy

Vývoj chodidla

• První savci = před 200 mil. let,  našlapování na celé chodidlo s 5 prsty a drápy = dodnes – hmyzožravci, primáti, některé šelmy.

• končetiny savců
  • tlapy, tlapky s (bez) drápy; hmyzožravci, hlodavci, zajícovití, šelmy
  • kopýtka (spárky) + (paspárky) – licho -, sudokopytníci
  • chodidlo – prsty s (bez) drápy, mozoly prstové a dlaňové, u ploskochodců i patní mozol.
  • spárek – kopýtko: tvarově přeměněný dráp, špičky spárku, chodidlo, okolek (hrana), patka, pouzdro spárku

• končetiny ptáků = prsty s drápy číslicemi 1–5 (1 – palec, 5 – malíček)
  • zadní prst = palec – 1, vnitřní prst – 2, střední prst – 3, vnější prst – 4
  • vnitřní prst = prst, který je blíže k ose stopní dráhy
  • palec někdy může chybět (kulík)
  • 4 prsty dopředu  (rorýs)
  • 2 prsty dopředu, 2 dozadu (sovy, datlovití, orlovec, kukačka) (vratiprst)