6. Ekologické základy chovu zvěře
Ekologie- zabývá se vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím
- ekosystém – funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase
- skládá se z živé složky – biocenózy a neživé složky – biotopu
Abiotické faktory
- vzduch
- voda a půda
- světlo – viditelné záření 390–750 nm
- teplo – teplotní optimum 15–30 °C
- vlhkost
Vnitrodruhové vztahy
- obvykle neutrální až kladné
- populace – soubor jedinců téhož druhu žijící na určitém místě v určitém čase
- populační hustota – počet jedince určitého druhu na určité ploše
- optimální populační hustota – všichni jedinci nalézají v prostředí dostatek potravních, klidových a krytových příležitostí ke zdárnému vývoji – růstu a rozmnožování
- z genetického hlediska je předpokladem zdárného vývoje populace min. 60 jedinců, pokud je méně, vede to k inbeedingu = příbuzenské plemenitbě
Teritorialita
- potřeba zvěře obsadit minimální rozsah terénu (honitby), který si zvěř označuje, hájí
- zvěř musí mít dostatek příležitostí k zajištění všech svých životních potřeb
- teritoriální druhy zvěře – srnčí, zajíci, koroptve, většina šelem
- značení teritorií – opticky, hlasově, pachovými značkami, močí a trusem
Poměr pohlaví
- primární poměr pohlaví – samečci a samičky v embryonálním stádiu
- sekundární poměr pohlaví – samečci a samičky těsně po narození
- terciální poměr pohlaví – v dospělosti
Věkové rozvrstvení populace
Mezidruhové vztahy
- neutrální – jelen, zajíc
- protokooperace – volné sdružení dvou nebo více živočišných druhů – pštrosi a kopytníci v Africe
- komenzalismus – jeden druh má prospěch z druhého druhu – hyena z kořisti lva
- mutualismus a symbióza – živočišné druhy si navzájem pomáhají, bakterie v bachorech přežvýkavců
- amenzalismus – napadený jedinec strádá aniž by z toho měl prospěch (bakterie)
- kompetice – konkurenční problém, dva a více druhů mají stejné potřeby (potravní, klidové, krytové) – liška, kuna, rys
- predace – predátor šelma loví kořist
- parazitismus – parazit využívá svého hostitele
Životní rytmus jedince
- početí
- embryonální vývoj
- narození
- růst a vývoj
- pohlavní a fyzická dospělost
- stárnutí
- smrt
Sezónní rytmus zvěře
- v našich podmínkách poměrně výrazný
- chování zvěře spojené s pohlavním cyklem a klimatickými podmínkami
- střídání ročních období
- délka světelného dne, pohlavní aktivita zvěře
- přebarvování, parožení, morfologické změny zažívacího traktu
- tah u ptáků
- migrace zvěře
- přespávání zimy
Denní rytmus zvěře
- aktivita zvěře v průběhu 24 hodin
- rytmus příjmu potravy – porušení způsobuje zažívací poruchy a vede ke škodám
Škody zvěří
- škody na lesních a zemědělských porostech
- povinnost vlastníků lesů, uživatelů honiteb, dbát na to, aby nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří
- definice pojmu únosná škoda
- turistika a návštěvnost honiteb
- intenzita zemědělského hospodaření
- lesnické hospodaření – stáří porostů, druhové složení dřevin, hospodářské způsoby pěstování lesa
- škody okusem, ohryzem a loupáním
Náhrady škod způsobených zvěří a na zvěři
- škodou se rozumí majetková újma, kterou je možno vyjádřit v penězích
- za skutečnou škodu se považuje zmenšení majetku
- ušlým ziskem je to, čeho mohl poškozený dosáhnout, kdyby škoda nevznikla
- náhrada škody – uživatel je povinen hradit škody, které zvěř způsobila, u níž je stanovena doba lovu
- škody zvěří, u níž není možno stavy regulovat lovem, hradí stát
- nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit při škodách na zemědělských pozemcích do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla a na lesních pozemcích do 20. července zpětně za předchozí rok, 60denní lhůta na dohodu, poté 3měsíční lhůta uplatnění náhrady škody u soudu
- vhodné je posouzení škody soudním znalcem
Ochrana před škodami působených zvěří
- mechanická – oplocenky, individuální ochrana, oplůtky
- chemická – repelenty, nátěry
- přezimovací obůrky pro zvěř