3.3 Studium složení potravy
Složení potravy odráží kvalitu potravní nabídky prostředí a tedy její úživnosti.
Pozorování na pastvě
Nejjednodušší metodou jak získat hrubou představu o potravní strategii kopytníků je pozorování zvěře při pastvě. Podmínkou však je přehledný terén a určitá zkušenost a znalost potravního chování určitého druhu. Na příklad srnec nebo jelenec pasoucí se na louce si vybírá byliny, ale trávy pomíjí, zatímco jelen nebo daněk trávy konzumují. Lepší výsledky přináší sledování domestikovaných nebo ochočených zvířat ale jejich chování může být zkresleno a někdy se může i výrazně lišit od zvířat z volnosti.
Příprava srovnávací sbírky pro výzkum potravy
Výzkum potravy začíná vždy mapováním okusových stop a odebíráním vzorků využívaných (okusovaných) rostlin, tedy potravních zdrojů, které přicházejí v úvahu pro zkoumaného kopytníka. Z těchto rostlin se zhotovuje srovnávací sbírka anatomických preparátů, sloužící k porovnání vzorků potravy s těmito preparáty. Mikroskopické preparáty zhotovujeme z každé konzumované části rostliny a snažíme se podchytit všechny charakteristické struktury. Morfologicky výrazně rozdílná může být i vrchní a spodní strana listu. Rozdíly existují i ve tvaru buněk na různých částech jednoho listu. Dobrým vodítkem při určování druhů je tvar, velikost a množství trichomů na pokožce, tvar pokožkových buněk i tvar průduchů.
Analýza obsahu bachoru
Výzkum potravy kopytníků metodou rozboru obsahu bachoru je časově nejnáročnější ale vykazuje v porovnání s ostatními metodami nejpřesnější výsledky. Je-li zvíře zastřeleno právě v době pastvy nebo po ní, v bachoru najdeme potravu tak, jak jí konzumuje. Můžeme např. změřit sílu letorostů tak jak je který druh schopen ukousnout nebo zjistit, jak velký kus kůry může odebrat. V případě, kdy již byl obsah bachoru přežvýkán, velikost fragmentů se mnoho neliší od těch, které se nacházejí v trusu. Homogenizovaný vzorek obsahu se pod binokulárním mikroskopem rozebere na jednotlivé potravní složky, které se volumetricky změří (Heroldová 1988a). Nevýhodou této metodiky je nezbytnost získávání těchto vzorků ve spolupráci s myslivci a v časově omezenou dobu lovu.
Analýza trusu
Analýza trusu je nejběžnější metoda zjišťování potravy kopytníků. Výhodou je, že tento materiál je dostupný v průběhu celého roku. Vzorek trusu má dostatečně reprezentovat potravu zvířete nejlépe po dobu celého roku. Abychom obdrželi objektivní výsledky, musíme si všímat i různorodosti nebo jednotvárnosti porostu. Většinou postačí sebrat trus od 10 zvířat (jeden vzorek z každé hromádky) každý měsíc od každého druhu. Sběr trusu nezpůsobuje vyrušování zvířat a velikost vzorku není omezena. Problém nastává při příliš malé koncentraci zvěře nebo při velké koncentraci jedinců různých druhů zvěře. V tom případě je nutné tuto metodiku doplnit pozorováním zvířat a trus sbírat za konkrétním sledovaným jedincem. Metoda je založena na určování mikroskopických zbytků konzumovaných rostlin. Jedná se převážně o charakteristiky pokožkové části rostlin, které si i po průchodu zažívacím traktem zachovávají své typické znaky. Lépe můžeme říct, že se jedná o morfologické znaky voskové vrstvičky, která pokrývá pokožku rostlin. Je odolná vůči zažívacím enzymům a zachovává znaky pokožkových buněk rostlin, ze kterých pochází. Trusová analýza je založena na zjišťování relativní pokryvnosti potravních složek v mikroskopickém poli preparátu.
Pro upřesnění metodik analýzy potravy jsme ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti získali materiál jak obsahu bachoru, tak trusu ze stejných zvířat v průběhu celého roku. Kvantitativní i kvalitativní podobnost potravy z obou analýz, zrovna tak jako i index překrývání potravních nik vykazovaly velmi podobné a tedy srovnatelné výsledky (Homolka a Heroldová 1992). Analýzy potravy získané těmito metodami tak lze porovnávat.
Pozorování na pastvě
Nejjednodušší metodou jak získat hrubou představu o potravní strategii kopytníků je pozorování zvěře při pastvě. Podmínkou však je přehledný terén a určitá zkušenost a znalost potravního chování určitého druhu. Na příklad srnec nebo jelenec pasoucí se na louce si vybírá byliny, ale trávy pomíjí, zatímco jelen nebo daněk trávy konzumují. Lepší výsledky přináší sledování domestikovaných nebo ochočených zvířat ale jejich chování může být zkresleno a někdy se může i výrazně lišit od zvířat z volnosti.
Příprava srovnávací sbírky pro výzkum potravy
Výzkum potravy začíná vždy mapováním okusových stop a odebíráním vzorků využívaných (okusovaných) rostlin, tedy potravních zdrojů, které přicházejí v úvahu pro zkoumaného kopytníka. Z těchto rostlin se zhotovuje srovnávací sbírka anatomických preparátů, sloužící k porovnání vzorků potravy s těmito preparáty. Mikroskopické preparáty zhotovujeme z každé konzumované části rostliny a snažíme se podchytit všechny charakteristické struktury. Morfologicky výrazně rozdílná může být i vrchní a spodní strana listu. Rozdíly existují i ve tvaru buněk na různých částech jednoho listu. Dobrým vodítkem při určování druhů je tvar, velikost a množství trichomů na pokožce, tvar pokožkových buněk i tvar průduchů.
| Metoda | Výhody | Nevýhody |
| Analýzy obsahu bachoru |
Relativně přesná metoda Menší nároky na vybavení |
Potíže s dostupností materiálu
Závislost na lovecké sezoně Složitější identifikace fragmentů do druhů Není známé místo pastvy zvěře Potíže s dostupností materiálu Závislost na lovecké sezoně Složitější identifikace fragmentů do druhů Není známé místo pastvy zvěře Více zde: https://myslivecke.webnode.cz/kapacita-prostredi-studijni-material/a3-metody-hodnoceni-kapacity-prostredi/a3-3-studium-slozeni-potravy/ |
| Rozbory trusu | Jednoduchý sběr materiálu a jeho skladování Neinvazní metoda, nejsou potřeba ulovená zvířata Možno sledovat veškeré druhy včetně ohrožených a na chráněných územích |
Náročná práce při identifikaci fragmentů Zkreslení výsledků vlivem různého trávení – podhodnocování kvalitních složek potravy Není známé místo pastvy zvěře |
Analýza obsahu bachoru
Výzkum potravy kopytníků metodou rozboru obsahu bachoru je časově nejnáročnější ale vykazuje v porovnání s ostatními metodami nejpřesnější výsledky. Je-li zvíře zastřeleno právě v době pastvy nebo po ní, v bachoru najdeme potravu tak, jak jí konzumuje. Můžeme např. změřit sílu letorostů tak jak je který druh schopen ukousnout nebo zjistit, jak velký kus kůry může odebrat. V případě, kdy již byl obsah bachoru přežvýkán, velikost fragmentů se mnoho neliší od těch, které se nacházejí v trusu. Homogenizovaný vzorek obsahu se pod binokulárním mikroskopem rozebere na jednotlivé potravní složky, které se volumetricky změří (Heroldová 1988a). Nevýhodou této metodiky je nezbytnost získávání těchto vzorků ve spolupráci s myslivci a v časově omezenou dobu lovu.
Analýza trusu
Analýza trusu je nejběžnější metoda zjišťování potravy kopytníků. Výhodou je, že tento materiál je dostupný v průběhu celého roku. Vzorek trusu má dostatečně reprezentovat potravu zvířete nejlépe po dobu celého roku. Abychom obdrželi objektivní výsledky, musíme si všímat i různorodosti nebo jednotvárnosti porostu. Většinou postačí sebrat trus od 10 zvířat (jeden vzorek z každé hromádky) každý měsíc od každého druhu. Sběr trusu nezpůsobuje vyrušování zvířat a velikost vzorku není omezena. Problém nastává při příliš malé koncentraci zvěře nebo při velké koncentraci jedinců různých druhů zvěře. V tom případě je nutné tuto metodiku doplnit pozorováním zvířat a trus sbírat za konkrétním sledovaným jedincem. Metoda je založena na určování mikroskopických zbytků konzumovaných rostlin. Jedná se převážně o charakteristiky pokožkové části rostlin, které si i po průchodu zažívacím traktem zachovávají své typické znaky. Lépe můžeme říct, že se jedná o morfologické znaky voskové vrstvičky, která pokrývá pokožku rostlin. Je odolná vůči zažívacím enzymům a zachovává znaky pokožkových buněk rostlin, ze kterých pochází. Trusová analýza je založena na zjišťování relativní pokryvnosti potravních složek v mikroskopickém poli preparátu.
Pro upřesnění metodik analýzy potravy jsme ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti získali materiál jak obsahu bachoru, tak trusu ze stejných zvířat v průběhu celého roku. Kvantitativní i kvalitativní podobnost potravy z obou analýz, zrovna tak jako i index překrývání potravních nik vykazovaly velmi podobné a tedy srovnatelné výsledky (Homolka a Heroldová 1992). Analýzy potravy získané těmito metodami tak lze porovnávat.