3.1 Potravní nabídka
Při zjišťování kapacity prostředí je jedním z prvních úkolů zmapování oblasti a to z hlediska potravní nabídky pro býložravou zvěř.
Přímé stanovení biomasy potravní nabídky destruktivní metodou
Vzorky jsou odebírány z ploch, které jsou vybrány jako typické pro studovanou oblast s ohledem na druh kopytníka, který zde žije. Při odběru biomasy přihlížíme ke znalostem, které části rostlin a jak je kopytníci konzumují (viz kapitola analýzy potravy). Takovýto odběr dává přesnější obraz o potravní nabídce. Roční dobou vhodnou k odběru vzorků z bylinného patra je období vrcholného rozvoje většiny druhů rostlin (červenec). Detailnější výzkum však vyžaduje odebírání vzorků v souladu s fenologickými fázemi vegetace. Počet vzorků a plocha odběru se i u této metody řídí podle homogenity porostu. V přírodních ekosystémech se doporučuje pracovat na porostech fytocenologicky definovaných, v agrocenózách (př. vojtěška) náhodným výběrem. Velikost plochy: většinou 1 m² pro bylinné patro. V agrocenózách 0,25 m² ve 4 až x opakováních podle homogenity porostu (zprůměrní se). Výsledky přepočítají a hodnotí se jako hmotnost sušiny na ha (Homolka a Heroldová 1990; 2006).
Příklad
Jedním z příkladů mapování potravní nabídky může být to, které se provádělo v Jeseníkách.
V každém vegetačním stupni byla vybrána charakteristická plocha, která byla využívána také kopytníky. Potravní nabídka byla potom zjišťována v lesním komplexu, na jejím okraji a na otevřené pasece. Na plochách, které byly vybrány jako typické, byla biomasa odebírána v letním období, kdy je maximální. Biomasa byla odebírána na plochách 0,5 x 0,5 m. Z vyznačených plošek byla vegetace bylinného patra ostříhána u báze rostlin. Materiál byl odvezen do laboratoře k dalšímu zpracování. Množství odebraných vzorků se lišilo podle homogenity porostu. Příkladem homogenních porostů může být travní porost tvořený jedním nebo několika málo druhy, nebo plochy s porostem borůvky. U druhově pestrých porostů (příkladem může být přirozená mokřadní louka) bylo nutno odebrat více vzorků tak, aby byla vystižena pestrost potravní nabídky. V laboratoři byla biomasa z jednotlivých ploch rozdělena na hromádky jednotlivých druhů. Hromádky byly zváženy a celková hmotnost tvořila čerstvou biomasu rostlinné nabídky. Hmotnost sušiny byla získána sušením v sušárně při teplotě cca 60 °C až do dosažení stabilní hodnoty. Hmotnosti byly převedeny na kg/ha.
Destruktivní metody jsou velmi pracné. Realizovány jsou obvykle tehdy, když chceme chemickou analýzou biomasy dominantních druhů zjistit, jakou mají jednotlivé druhy výživnou hodnotu (Kamler a Homolka 2005).
Zjišťování potravní nabídky v zimním období se zaměřuje na dřeviny. Zimní potravě někdy říkáme potrava základní. Potravní nabídka biomasy letorostů pro zimní období nebo také délka a síla letorostů, je významný ukazatel úživnosti porostu, zvláště v období minimální nabídky. V případě vysoké sněhové pokrývky většina kopytníků nemůže konzumovat nic jiného než letorosty dřevin. Složení potravy u různých potravních stratégů se v důsledku toho podobá nebo je dokonce totožné. Přirozené složení zimní potravy indikuje úživnost prostředí. Proto, v prostředí lesních porostů, je zjišťována potravní nabídka biomasy letorostů. Velmi podrobně hodnotí zásoby přirozené potravy pro jelení zvěř v různých vegetačních stupních a sezónách na Slovensku Katreniak (1985; 1986; 1992). Vybrané, reprezentativní plochy vystihují určité skupiny lesních typů. Zásoby potravy dřevin, keřů a listů jsou zjišťovány na plochách 10 x 10 m do výšky 2,5 m a to do 0,5 cm síly letorostu. Byliny byly odebírány z plochy 1 x 1 m. Počet vzorků se řídil homogenitou porostu a v homogenních porostech se odebíralo 4–5 vzorků, zatímco v heterogenních 8–10 vzorků.
Zjišťováním dostupné biomasy pro zvěř se také zabýval Homolka a Heroldová (1990), Zabloudil (2006), Feuereisel a Ernst (2009) a Novotná (2012). Biomasa byla odebírána stříháním celých rostlin (bylinné patro) nebo letorostů (celé letorosty, 5 cm od špičky letorostu nebo do tloušťky letorostu 0,5 cm). Také velikosti zkusných ploch byly variabilní (0,25 m²; 1 m²) stejně tak i výška do které se biomasa letorostů odebírala (1,5 m, 2 m, 2,5 m). Někteří z autorů hodnotili také výživnou hodnotu biomasy ve vztahu k počtu zvěře, která jí využívá.
(příklad stanovení hmotnosti disponibilní biomasy smrku ztepilého (Picea abies L.) a buku lesního (Fagus sylvatica L.) pro přežvýkavou zvěř, podle typů obnovních způsobů lesních porostů, mimo vegetační období.
Stanovení hmotnosti biomasy potravní nabídky nedestruktivní metodou
Méně pracné a také méně přesné určení potravní nabídky je nedestruktivní metodou. Odhadové stanovení procentuálního složení biomasy se užívá hlavně při analýze travinných společenstev. Metoda byly vypracovány pro stanovení krmné hodnoty píce Klappem už v roce 1929. Odhadem se stanoví celková nadzemní biomasa na ploše 1 m². Potom se odhaduje procentuální zastoupení rostlin travinného typu (Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae), rostlin bylinného typu a polodřeviny s dřevinami. Procentuální zastoupení každé skupiny se dále rozděluje na jednotlivé druhy tak aby celková hodnota dala 100%. Odhadnutá hmotnost celkové biomasy se potom rozpočte na jednotlivé skupiny, nebo druhy podle procentuálního zastoupení.
Další, ale jednoduchá metoda je mapování na transektech. Struktura vegetace je zjišťována na plochách vybraných tak, aby zahrnovala plochy ve všech rozdílných typech porostu tam, kde jsou využívány zvěří. Transekty, které se procházejí, jsou 4 m široké a 50 m dlouhé (200 m² každá plocha). Odhadem se stanovuje procentuální pokryvnost jednotlivých druhů rostlin nebo mohou být kumulovány do potravních skupin, jako jsou trávy, byliny, kapradiny, polokeře, mechy. Počet vzorků se vždy volí podle homogenity porostů. Tato metoda se používá také v kombinaci s mapováním využívání prostředí kopytníky v zimním období. Proto se mapování provádí na jaře, kdy ještě vegetace nezakryla zimní trus. Tato plocha (200 m²) se pomalu prochází a zaznamenává se typ vegetace, druh dřeviny, zápoj stromového patra, pokryvnost keřového patra a jeho druhové spektrum – potravně atraktivní a neatraktivní druhy (od země až do výšky 1,5 m), pokryvnost bylinného patra a procentuální zastoupení dominantních druhů bylin. Na této ploše se zároveň zaznamená počet hromádek trusu kopytníků a pokud možno se určí od kterého druhu trus pochází.
Pozornost je věnována druhům, které mají v zimní potravě pro zvěř zvláštní význam jako je např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa) v Jeseníkách (Homolka a Heroldová 2001) nebo druhy rodu Rubus všude tam, kde se vyskytují (Homolka a Heroldová 2006; Homolka et al. 2008). U vybraných druhů se potom můžeme zaměřit na detailní dynamiku biomasy, po případě i její kvality (obsah dusíku a vlákniny eventuálně i dalších chemických složek významných pro výživu kopytníků) v průběhu času.
Přímé stanovení biomasy potravní nabídky destruktivní metodou
Vzorky jsou odebírány z ploch, které jsou vybrány jako typické pro studovanou oblast s ohledem na druh kopytníka, který zde žije. Při odběru biomasy přihlížíme ke znalostem, které části rostlin a jak je kopytníci konzumují (viz kapitola analýzy potravy). Takovýto odběr dává přesnější obraz o potravní nabídce. Roční dobou vhodnou k odběru vzorků z bylinného patra je období vrcholného rozvoje většiny druhů rostlin (červenec). Detailnější výzkum však vyžaduje odebírání vzorků v souladu s fenologickými fázemi vegetace. Počet vzorků a plocha odběru se i u této metody řídí podle homogenity porostu. V přírodních ekosystémech se doporučuje pracovat na porostech fytocenologicky definovaných, v agrocenózách (př. vojtěška) náhodným výběrem. Velikost plochy: většinou 1 m² pro bylinné patro. V agrocenózách 0,25 m² ve 4 až x opakováních podle homogenity porostu (zprůměrní se). Výsledky přepočítají a hodnotí se jako hmotnost sušiny na ha (Homolka a Heroldová 1990; 2006).
Příklad
Jedním z příkladů mapování potravní nabídky může být to, které se provádělo v Jeseníkách.
V každém vegetačním stupni byla vybrána charakteristická plocha, která byla využívána také kopytníky. Potravní nabídka byla potom zjišťována v lesním komplexu, na jejím okraji a na otevřené pasece. Na plochách, které byly vybrány jako typické, byla biomasa odebírána v letním období, kdy je maximální. Biomasa byla odebírána na plochách 0,5 x 0,5 m. Z vyznačených plošek byla vegetace bylinného patra ostříhána u báze rostlin. Materiál byl odvezen do laboratoře k dalšímu zpracování. Množství odebraných vzorků se lišilo podle homogenity porostu. Příkladem homogenních porostů může být travní porost tvořený jedním nebo několika málo druhy, nebo plochy s porostem borůvky. U druhově pestrých porostů (příkladem může být přirozená mokřadní louka) bylo nutno odebrat více vzorků tak, aby byla vystižena pestrost potravní nabídky. V laboratoři byla biomasa z jednotlivých ploch rozdělena na hromádky jednotlivých druhů. Hromádky byly zváženy a celková hmotnost tvořila čerstvou biomasu rostlinné nabídky. Hmotnost sušiny byla získána sušením v sušárně při teplotě cca 60 °C až do dosažení stabilní hodnoty. Hmotnosti byly převedeny na kg/ha.
Destruktivní metody jsou velmi pracné. Realizovány jsou obvykle tehdy, když chceme chemickou analýzou biomasy dominantních druhů zjistit, jakou mají jednotlivé druhy výživnou hodnotu (Kamler a Homolka 2005).
Zjišťování potravní nabídky v zimním období se zaměřuje na dřeviny. Zimní potravě někdy říkáme potrava základní. Potravní nabídka biomasy letorostů pro zimní období nebo také délka a síla letorostů, je významný ukazatel úživnosti porostu, zvláště v období minimální nabídky. V případě vysoké sněhové pokrývky většina kopytníků nemůže konzumovat nic jiného než letorosty dřevin. Složení potravy u různých potravních stratégů se v důsledku toho podobá nebo je dokonce totožné. Přirozené složení zimní potravy indikuje úživnost prostředí. Proto, v prostředí lesních porostů, je zjišťována potravní nabídka biomasy letorostů. Velmi podrobně hodnotí zásoby přirozené potravy pro jelení zvěř v různých vegetačních stupních a sezónách na Slovensku Katreniak (1985; 1986; 1992). Vybrané, reprezentativní plochy vystihují určité skupiny lesních typů. Zásoby potravy dřevin, keřů a listů jsou zjišťovány na plochách 10 x 10 m do výšky 2,5 m a to do 0,5 cm síly letorostu. Byliny byly odebírány z plochy 1 x 1 m. Počet vzorků se řídil homogenitou porostu a v homogenních porostech se odebíralo 4–5 vzorků, zatímco v heterogenních 8–10 vzorků.
Zjišťováním dostupné biomasy pro zvěř se také zabýval Homolka a Heroldová (1990), Zabloudil (2006), Feuereisel a Ernst (2009) a Novotná (2012). Biomasa byla odebírána stříháním celých rostlin (bylinné patro) nebo letorostů (celé letorosty, 5 cm od špičky letorostu nebo do tloušťky letorostu 0,5 cm). Také velikosti zkusných ploch byly variabilní (0,25 m²; 1 m²) stejně tak i výška do které se biomasa letorostů odebírala (1,5 m, 2 m, 2,5 m). Někteří z autorů hodnotili také výživnou hodnotu biomasy ve vztahu k počtu zvěře, která jí využívá.
(příklad stanovení hmotnosti disponibilní biomasy smrku ztepilého (Picea abies L.) a buku lesního (Fagus sylvatica L.) pro přežvýkavou zvěř, podle typů obnovních způsobů lesních porostů, mimo vegetační období.
Stanovení hmotnosti biomasy potravní nabídky nedestruktivní metodou
Méně pracné a také méně přesné určení potravní nabídky je nedestruktivní metodou. Odhadové stanovení procentuálního složení biomasy se užívá hlavně při analýze travinných společenstev. Metoda byly vypracovány pro stanovení krmné hodnoty píce Klappem už v roce 1929. Odhadem se stanoví celková nadzemní biomasa na ploše 1 m². Potom se odhaduje procentuální zastoupení rostlin travinného typu (Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae), rostlin bylinného typu a polodřeviny s dřevinami. Procentuální zastoupení každé skupiny se dále rozděluje na jednotlivé druhy tak aby celková hodnota dala 100%. Odhadnutá hmotnost celkové biomasy se potom rozpočte na jednotlivé skupiny, nebo druhy podle procentuálního zastoupení.
Další, ale jednoduchá metoda je mapování na transektech. Struktura vegetace je zjišťována na plochách vybraných tak, aby zahrnovala plochy ve všech rozdílných typech porostu tam, kde jsou využívány zvěří. Transekty, které se procházejí, jsou 4 m široké a 50 m dlouhé (200 m² každá plocha). Odhadem se stanovuje procentuální pokryvnost jednotlivých druhů rostlin nebo mohou být kumulovány do potravních skupin, jako jsou trávy, byliny, kapradiny, polokeře, mechy. Počet vzorků se vždy volí podle homogenity porostů. Tato metoda se používá také v kombinaci s mapováním využívání prostředí kopytníky v zimním období. Proto se mapování provádí na jaře, kdy ještě vegetace nezakryla zimní trus. Tato plocha (200 m²) se pomalu prochází a zaznamenává se typ vegetace, druh dřeviny, zápoj stromového patra, pokryvnost keřového patra a jeho druhové spektrum – potravně atraktivní a neatraktivní druhy (od země až do výšky 1,5 m), pokryvnost bylinného patra a procentuální zastoupení dominantních druhů bylin. Na této ploše se zároveň zaznamená počet hromádek trusu kopytníků a pokud možno se určí od kterého druhu trus pochází.
Pozornost je věnována druhům, které mají v zimní potravě pro zvěř zvláštní význam jako je např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa) v Jeseníkách (Homolka a Heroldová 2001) nebo druhy rodu Rubus všude tam, kde se vyskytují (Homolka a Heroldová 2006; Homolka et al. 2008). U vybraných druhů se potom můžeme zaměřit na detailní dynamiku biomasy, po případě i její kvality (obsah dusíku a vlákniny eventuálně i dalších chemických složek významných pro výživu kopytníků) v průběhu času.